Blog | Vladimíra Lenertová
LEDEN
Smrčky ptačích hnátek
sněhu žalují svůj strach
a mráz rozehrává tryznu
žouželi posebrané
na marách.
Chladem osekané něze
srdíčko tepe jako telegraf.
A na pomezí kráčí noc
bůhví zda na paměť
či na pomoc.