Znenáhla

 

Jen vlastně přecházím ulici.

Sem tam a

a hledám petlici

kterou jsem se zavřela

v této bolavé světnici.

 

A nechodí už ani pohledy.

Stopaři cest mých lásek.

Pak  takhle v prosinci

stydlivě procházím

vzkazy tvých smutných vrásek.

 

Ne na očích ale na čele

mi čas dává vrývá znamení

a chvíle za chvílí

- snad po nás opičí se -

v grimasách  kamení.

 

A bývaly časy

kdy i smutek 

skrýval úsměv.

A bývaly časy

a mezi námi útek.